Rodiče a děti společně ve škole (Jak se učí živě?)

Ukázka z knihy rozhovorů o alternativních školách Jak se učí živě? , jejíž vznik můžete podpořit na startovac.cz tím, že si ji zakoupíte dříve, než my ji dokončíme. Je to kniha o lidech, kteří mění svět. Děkujeme!

Komunitní škola Roztoky

Kateřina Teplá a Lenka Blažejová

Lenka: Přijde mi, že hlavním principem komunitní školy je, že v ní rostou nejen děti, ale i rodiče se hodně rozvíjejí a učí.

Existuje tedy rozdíl mezi osobním a pracovním životem? Když do školy chodí také vaše vlastní děti? Pořád jste s vlastními dětmi, které jsou samozřejmě i doma a vy si na sebe vezmete ještě roli jejich učitele a k tomu ještě učitele, který se neustále sám učí.

Kateřina: ,,Moje dcera je dva dny ve škole beze mě. Právě proto jsem chtěla komunitní školu a ne domácí vzdělávání. S tím vůbec nejsem v souladu právě proto, že by moje dítě nebylo v kontaktu s jinými dětmi a dospělými. Mně přijde velmi důležité, aby bylo i s jinými dospělými než se mnou. Což v komunitní škole nastává ještě mnohem víc než ve státní , protože dospělých lidí se tu kolem dětí točí víc. Hlavně díky těm čtvrtkům, kdy se děti navíc mohou často něčemu naučit i s muži, ať už tatínky nebo lektory.

Já jsem zažila, že mě maminka učila. Měla jsem ji na druhém stupni na češtinu. Mám tedy vyzkoušené, že to může fungovat. Samozřejmě to má své nevýhody, protože na učitelské děti bývá přísnější metr právě proto, aby nevypadalo, že se jim nadržuje. Ale také jsem hodně vděčná, že jsem měla možnost vidět svého rodiče při práci a fungovalo to dobře. Bylo mi jasné, že doma je to moje maminka a ve škole se s ní učím češtinu. Navíc jsem češtinu milovala a maminka je hodně dobrá učitelka. Funguje mi to dobře i s dcerkou. Podle mě to vychází z toho, že pokud já jsem si vnitřně jistá, že to půjde, tak to přijme i dítě. Myslím, že to platí ve výchově obecně.

Lenka: Ono je to oddělené, děti jsou ve škole i bez nás. Já chodím jenom v některé čtvrtky, takže s dcerou ve škole zase tolik nejsem. Na klasické škole mi nejvíc vadilo, že tam dítě odevzdám a nemám s ním žádný kontakt, nemůžu se na tom podílet. Některé školy jsou vstřícné, ale většina jich zabouchne dveře. Tady se mi líbí ta otevřenost a lidskost.

A to, že se taky musím posouvat. Přijde mi přirozené, že se člověk celý život pořád něco učí. Ze všech situací. Jsem radši, když si přeberu zodpovědnost na sebe a měním věci, které se mi nelíbí. Spíše než bych je nechávala být nebo na ně nadávala.

Kateřina: To vlastně dostávají děti do vínku také. Budou mít v hlavě, že my jsme chtěly jinou školu, tak jsme ji založily. A jsem si jistá, že tohle není jediná oblast života, kde bychom se takto chovaly. Vidí a učí se, že spíš než nezasadit se o změnu a nadávat, je možné, pokud mi něco vadí, to změnit.

Podpořte vznik naší knihy! Díky! https://www.startovac.cz/projekty/jak-se-uci-zive/starteri/

Koventinka

Radana Lazarová a Lucie Saláková

Máte ve škole své vlastní děti?

Radana: Moje dcera je nyní předškolačka, ale už je nějakou dobu v Koventince. Lucka už tu má dlouho svoji starší dceru, teď ji nastupuje i ta mladší, která sem ale často chodila už dřív. Dcera Evy Mikešové také chodí k nám. Takže zkušenost s vlastními dětmi máme a je to jiné v tom, že člověk má tendenci své dítě více prožívat. Víc ho také hodnotí. Je to emočně náročnější, takže my třeba máme takovou dohodu, že na moji dceru reaguje více Lucka a jiní průvodci a na její dceru zase více já a ostatní. Na své dítě prostě reagujeme trochu jinak než na ostatní. Je to emotivnější, je tam více strachů a hodnocení.

Lucie: Já si společně s dcerou Koventinku prožívám už třetí rok. Za začátku to pro mě bylo hodně náročné, protože jsem byla jedinou průvodkyní a moje dcera je velmi individuální osobnost. Je pro mě velkou učitelkou, hlavně ve věcech, které jsem jako dítě nemohla projevit. Bylo to těžké, protože její strategie byla upoutat na sebe pozornost jakýmkoliv způsobem, někdy pro mě dost nepřijatelným. Občas jsem cítila velkou lítost, že takto reaguje. Ale postupem času si to sedlo. Čím více má teď možností se obrátit i na jiného dospělého, udělá to a už není tolik třecích ploch. Zjistily jsme, že když jsme spolu samy, je to naprosto v pořádku, všechno funguje, ale v rámci dětského kolektivu buď potřebuje maminku úplně pro sebe, anebo potřebuje jiného dospělého. A myslím, že teď s Radanou, Petrem, Evou Spěváčkovou odpoledne, to funguje skvěle a tyhle naše situace jsou stále méně a méně časté.

Podpořte vznik naší knihy! Díky! https://www.startovac.cz/projekty/jak-se-uci-zive/starteri/

Bookmark the permalink.

Komentáře jsou zakázány.