Počátky waldorfské školy: V přítomnosti zakladatele se děti okamžitě stávaly chytřejšími, říkají pamětníci

Článek vyšel 26.9.2018 na stránkách Rodiče vítáni.

Do první waldorfské školy založené v roce 1919 v německém Stuttgartu chodily ze čtyř pětin děti dělníků továrny na cigarety Waldorf Astoria. Byla společným počinem dvou přátel, ředitele továrny Emila Molta a zakladatele waldorfského školství Rudolfa Steinera. Jejich záměrem nebylo poskytnout chudým dětem drobty nejzákladnějšího vzdělání a pár praktických dovedností. Škola jim měla dát znalosti a dovednosti srovnatelné s těmi, které se dostávaly vyšším vrstvám. Ba co víc. Cílem nebylo nic menšího než zvrátit materialismus doby a vychovávat celistvé svobodné bytosti. Klíčová byla osobnost učitele.

Po skončení první světové války se velká část Evropy ocitla v bídě a v chaosu, Německo na první místě. Rozpadlo se německé císařství, v německých zemích nastala anarchie, revoluční boje, dělníci obsazovali továrny, vojáci přestali poslouchat své velitelé a brali moc do svých rukou. Skutečně šlo o rozpad starého řádu. Rudolf Steiner se snažil o obnovu společnosti a waldorfskou školu zakládal s tím, že jde o část celistvého projektu celospolečenské reformy.

Svým záměrem se zaobíral již před válkou, ale teprve po ní získal pro projekt akčního spojence, ředitele továrny na cigarety Waldorf Astoria Emila Molta, který chtěl při fabrice otevřít školu pro děti zaměstnanců. A tak školu, kterou společně založili, zaplnily po jejím vzniku v roce 1919 ze čtyř pětin děti továrních dělníků. Zbytek žáků tvořily děti příznivců učení Rudolfa Steinera, kteří se kolem něj shlukovali.

Učitel, který se otevře dítěti
Steiner školu postavil na dvou principech: výuka musí vycházet z pochopení dítěte a jeho přirozenosti a musí být svěřena do rukou excelentním učitelům. Tehdejší zákony mu umožnily vytvořit učitelský sbor z osobností, které si sám vybral na základě jejich lidských a odborných kvalit, bez ohledu na to, zda to byli studovaní pedagogové.

Vztah mezi učitelem a žákem byl pro Steinera posvátným, mluvil dokonce o propojení duší učitele a žáka. Maximálním vyjádřením tohoto propojení je respekt, v tom smyslu, že učitel dítěti nevnucuje svůj obraz o něm samém, nýbrž se v edukaci vůči dítěti zcela otevře.

Děti se okamžitě stávaly lepšími
Když učitel vyučuje, měl by se řídit pouze svým vlastním svědomím, svou vlastní intuici, svými znalostmi. Steiner odmítal, že by ho měl někdo hierarchicky řídit. Ideální škola byla podle něj škola samosprávná, bez ředitele. Od učitelů očekával, že při vstupu do třídy odloží veškeré svoje každodenní problémy a plně se naladí na děti. Sám toho byl schopen mimořádně. Současníci popisují, že děti se v jeho přítomnosti rozzářily, okamažitě se stávaly lepšími,  dosahovaly maxima svého potenciálu.

„Často jsme se styděli, když jsme problémové děti, se kterými jsme nic nedokázali, vedli k doktoru Steinerovi. Sama jsem to prožila, když jsem mu přivedla jednoho chlapce, kterého jsem považovala za hloupého a nenadaného, a s nímž jsem si nevěděla rady. Často jsem přemýšlela o tom, že ten hoch musí do pomocné třídy, i když se mi ho nechtělo dát pryč. Dovedla jsem ho k Rudolfovi Steinerovi a bylo úžasné prožít, co jsem už mohla pozorovat i za jeho přítomnosti ve třídě: děti se v jeho přítomnosti probudily a opravdu byly daleko chytřejší. Když se doktor Steiner na něco zeptal, začaly oči dětí zářit. I hloupé oči tohoto žáka začaly zářit. Díval se radostně a nenuceně na Rudolfa Steinera a na každou otázku, kterou mu Rudolf Steiner da, znal odpověď. Na konci zkoušky se na mě doktor Steiner obrátil a jenom řekl: „Zdá se mi, že je to velmi bdělý hoch.“ S radostí a určitým studem jsem si dítě opět odvedla.“
Caroline von Heydebrand, jedna z učitelek první waldorfské školy, podle vyprávění Petera Seiga v knize Duchovní jádro waldorfské školy.

Z tohoto svého naladění na děti Steiner sám intuitivně čerpal při výběru učební látky a metod výuky. To samozřejmě většina lidí jen tak nedokáže, a proto měli učitelé waldorfské školy neustále pod Steinerovým vedením pracovat na svém osobnostním a duchovním rozvoji.

I když se waldorfské školy již od počátku poměrně konzervativně drží stejného učebního plánu, metody nejsou podstatou tohoto směru. Základem waldorfského vzdělávání je učitel, který má porozumění dětem a jejich vzdělávacím potřebám.

Pavel Kraemer

Bookmark the permalink.

Komentáře jsou zakázány.