Nenásilná komunikace

Svůj život bych chtěl naplnit především vcítěním, plynulým proudem mezi mnou a druhými lidmi, založeným na vzájemném dávání ze svého nitra.

Marshall B. Rosenberg

Nenásilná komunikace je založena na jazyku a komunikačních dovednostech, které posilují naši schopnost zůstat lidmi, a to dokonce i v náročných podmínkách. Neobsahuje nic nového, vše je známo po staletí. Jde o to, připomenout si, co již víme – jaké bychom měli mít vztahy k druhým. Nenásilná komunikace pomáhá přeformulovat způsob, jakým se vyjadřujeme a nasloucháme druhým. Namísto navyklých automatických reakcí jsou slova vědomými odpověďmi, založenými čistě na uvědomování si, co vnímáme, cítíme a chceme. Člověk je tak veden k upřímnému a jasnému vyjadřování, kdy druhé vnímá empaticky a zároveň s respektem. při každé interakci naslouchá hlubším potřebám sebe samého i druhých. Nenásilná komunikace člověka učí pozorně sledovat a být schopný specifikovat chování a podmínky, které ho ovlivňují. Učí rozpoznávat a jasně vyjadřovat, co konkrétně v dané situaci chceme. Jde o jednoduchý způsob, který však vede k velkým změnám. Vzhledem k důrazu na pozorné naslouchání sobě i druhým podporuje tento proces vzájemný respekt, pozornost, empatii a vytváří oboustranný zájem dávat ze svého nitra.

Když druhým dáváme ze svého nitra, děláme to s radostí, která se šíří dál, kdykoli s potěšením život někoho druhého obohatíme. tento způsob dávání přispívá jak tomu, kdo dává, tak tomu, kdo přijímá. Ten, kdo přijímá, tak činí bez obav z důsledků, které provázejí dary věnované ze strachu, viny, zahanbení či touhy po zisku. Ten, kdo dává, zase tím, že prospěl druhému, posiluje vědomí své vlastní hodnoty.

Používání nenásilné komunikace nevyžaduje, aby byl člověk, se kterým komunikujeme, v této metodě vzdělán, dokonce ani aby byl motivován se do nás vcítit. když se principů nenásilné komunikce budeme držet, aniž bychom měli jiný cíl než dávat a přijímat v rámci vzájemného vcítění, a když uděláme vše pro to, aby druzí uvěřili, že je to skutečně náš jediný motiv, budou nás následovat a nakonec na sebe budeme schopni navzájem citlivě reagovat. Netvrdím, že se to vždy podaří rychle. Trvám však na tom, že když se budeme principů a procesu nenásilné komunikace držet, schopnost vzájemného vcítění se bude rozvíjet.

Škola Kairos, Dobřichovice – ukázka z knihy Jak se učí živě?

Helena Kurzweilová – Komunikace je jako cesta džunglí

Šelmy, hadi, jedovatý hmyz nebo pavouci jsou pro oko Evropana neviditelní. Je třeba vážit každý krok, plně se koncentrovat a pečlivě vnímat všechny signály přicházející z okolí. Teprve potom je šance, že si cestu užijeme bez úrazu.

S komunikací je to stejné. I když mluvím s někým, koho dobře znám, nikdy dopředu netuším, co se děje v něm, a jak díky tomu zkreslí to, co se mu snažím sdělit. Nedorozumění číhá na každém kroku. Naše mysl je velice rychlá a kreativní pokud jde o vytváření domněnek. Ty jsou živnou půdou konfliktů a komunikačních zádrhelů.

Chceme-li jim předejít, vyplatí se komunikovat vědomě. To, co mohu udělat, je uvědomovat si rozdíl mezi představou, kterou mám, a slovy, kterými ji popisuji. Je užitečné používat jednoznačné, dobře definované výrazy, kterým obě strany rozumí stejně. Pokud si nejsme jistí, je dobré se o tom přesvědčit. Konkrétnost, úplnost a jednoznačnost sdělení zvyšují naše šance na úspěch.

Současně potřebujeme vnímat, jak je naše zpráva přijata druhou stranou. Pokud mi záleží na správném pochopení, vyplatí se požádat druhého, aby svými slovy řekl, jak mé sdělení chápe. To je moment, kterému se řada lidí brání, aby nevypadali hloupě, aby si druhý nemyslel, že z něho děláme blbce, aby…

Strach ze ztrapnění nám tak stojí v cestě, abychom zachytili případný komunikační šum hned v okamžiku jeho vzniku a předešli tak mnohem větším škodám. Jedna otázka nám přitom může ušetřit mnoho bezesných nocí.

Mohla by znít například takto: „Chci se ujistit, že jsem se vyjádřila srozumitelně. Mohl bys mi prosím říci, jak chápeš moje sdělení?“

Více se o nenásilné komunikaci můžete dovědět přímo ze zdroje:

Komentáře jsou zakázány.