Jde nám především o doopravdy žitý partnerský přístup k dětem

Jedná se o ukázku z připravované knihy Jak se učí živě?, pojednávající o životě v alternativních školách. Zeptali jsme se jejich zakladatelů a ředitelů, jak to v inovativních školách skutečně chodí, co se tam odehrává a jaké jsou jejich každodenní radosti i starosti. Je to dokumentární kniha plná žitých zkušeností. V současné době sbíráme finanční prostředky, abychom knihu mohli vydat ve větším nákladu a mohla se tak dostat do rukou mnohem více čtenářům. Budeme vám vděční, pokud informaci o ní posdílíte se svými přáteli, anebo náš projekt sami sami přímo podpoříte zde: https://www.startovac.cz/projekty/jak-se-uci-zive/ 

 
ZŠ Kairos

Rozhovor s Mgr. Hankou Frydrichovou, ředitelkou ZŠ Kairos, probíhal písemně. Je to podobenství, obraz boha Kaira, starořeckého boha, který vyjadřuje „vnitřní plynutí času“. Než abychom jedli přesně ve 12 hodin, jíme, když máme hlad. Učíme se matematiku, pokud nás zajímá, kolik nám vrátí peněz v obchodě a nikoli když si zrovna chceme hrát s kamarádem nebo protože je úterý 10:30. Slovo kairos má mnoho jemných významů. Je to třeba chvíle, kdy rozpoznáme šanci, příležitost a dobře ji uchopíme. V podobném smyslu dnes používáme také slovo „Flow“. Pracujeme, když se nám daří a vše jde lehounce a s minimálním úsilím. Plyneme s vodou, necháváme se nést. Se symbolem boha Kaira jsem se setkala díky svému moudrému učiteli Mudr. Vláďovi Chválovi během výcviku rodinné terapie psychosomatických poruch v Liberci. Říkával, že dnešní děti jsou nemocné „nedostatkem Kairosu“. Všechen jejich čas je rozdělen, rozplánován, organizován, chybí jim „bytí“, „bytí sami se sebou“, „v přítomnosti“. To vše symbolizuje Kairos. A jeho nedostatek opravdu způsobuje nejrůznější projevy na dětských tělíčkách. Rozhodla jsem se při zakládání školy, že naše děti nemocné „nedostatkem Kairosu“ nebudou.

Jak vlastně funguje komunitní škola?

Příjemně, na základě vzájemných vztahů. Vždy najdete ucho k naslouchání, vřelé slovo, náruč, která vás obejme. Jde nám především o doopravdy žitý partnerský přístup k dětem. Vědomě překračujeme mnoho etických či kulturních norem. Riskujeme zranění, ztrátu profesionality, porušení intimity a získáváme tím spojení a společné prožívání sounáležitosti. Snažíme se budovat přátelskou, ohleduplnou a tvůrčí atmosféru založenou na dobré náladě a vtipu. „Take it  easy“. Využíváme „Flow“, momentu, kdy se věci daří samy od sebe, lehounce. Což souvisí i s významem slova Kairos.

Jaké jsou nejčastější obavy rodičů, kteří se rozhodují svěřit své dítě alternativní škole? 

Jak budou zvládat platit školné po dobu 9 let. Navíc s představou, že to bude pro dvě, tři děti. Často je napadá, že dětem budou scházet nějaké vědomosti a tento nedostatek je bude handicapovat u přijímaček, na dalších školách nebo v zaměstnání. Někteří se obávají, že příliš vstřícné a pečující prostředí z dětí vychová choulostivé květiny, které budou bezmocné v drsném vnějším světě.

Jaké jsou nejčastější problémy, které v rámci týmu školy řešíte?

Otázka míry svobody. Shovívavost oproti důslednosti. Jak můžeme chtít po malých dětech, aby dokončovaly práci, když sami leccos nedoděláme? Proč chceme, aby dostály vlastním slibům a sami kolikrát naslibujeme, co prostě nedokážeme dodržet? Mají si děti po sobě uklízet? I když se jim nechce? Mají se učit to a to? Jestliže v tom nevidí smysl? Mají se omluvit spolužákovi, či ho vzít do party? Pokud to tak v srdci vůbec necítí? Další otazník visí nad vírou, že děti se naučí vše, co potřebují či budou potřebovat. Nepromeškají náhodou otevřená období, kdy to jde snadno? Co když je opravdu potřeba do nich něco nahustit, anebo je alespoň motivovat, aby do sebe něco nahustily samy? Nebude jim ta zkušenost v životě chybět? U přijímaček? Na dalších školách? Během života? Nebudou hloupé? Přiznávám, že tyto pochybnosti běží v nás všech. I v hlavách těch skalních, kteří věří ve vizi svobodného vzdělávání mega pevně, přicházejí zakolísání.

Jak řešíte konflikty například o tom, co by se děti měly ve škole naučit?

Stále vycházíme z toho, že nemá smysl „tlačit“. Tlak způsobuje odpor, který si nepřejeme. Pokud se jemnými nástroji nedaří, aby se dítě pustilo do práce, kterou my považujeme za důležitou, opouštíme přesvědčení, že je to pro něj důležité. Alespoň pro danou chvíli. Velkým úkolem pak je obhájit si to sama před sebou a samozřejmě před rodiči. Není to náhodou tak, že pokud je člověk motivovaný se učit, pak nelze promeškat žádné období? Já si myslím, že ano. Ale podmínka v předchozí větě nebývá vždy naplněna v rámci toho, co si běžně pod pojmem učení představujeme. Pak jde učení vždy samo? Stává se, že ne. Většinou je to tím, že se netrefí úroveň, na které dítě je. Buď je pro něj daná věc příliš jednoduchá a připadá mu tedy jako pro mimina, anebo je příliš složitá a pak je to nuda. Co je podstatné umět pro život? Nenásilnou komunikaci. Vypadá to jako vtip, ale je to velmi dokonalý a propracovaný nástroj. Díky zvládnutí nenásilné komunikace, člověk dokáže identifikovat všechny své pocity, potřeby a díky nim pak už najde cestu, jak některé ze svých potřeb naplnit. Druhou stránkou je porozumění potřebám a pocitům ostatních. Díky tomu se pak dokážeme domluvit se svými blízkými i v práci a vytvářet uspokojivé a naplňující vztahy. Jde o to, aby byly všechny potřeby viděny a pak je možné díky kreativitě všech zúčastněných najít skvělá řešení tak, aby se dařilo všem.

(Tohle je skutečně pouze ochutnávka. Průměrná délka rozhovorů v knize je dvacet stran. Šli jsme skutečně do hloubky…)

Kniha Jak se učí živě? vyjde v únoru 2018.

Nyní je dokončována, korigována, sázena a do textu se přidávají kaňky. Také jsme spustili kampaň, abychom to vše mohli zaplatit:

www.startovac.cz/jak-se-uci-zive

 

Máte-li pocit, že naše kniha má smysl a mohla by napomoci rozvoji českého inovativního školství, jak se domníváme my, prosíme Vás, abyste nás na Startovači podpořili. Můžete si knihu předplatit a my Vám ji zašleme, jakmile bude možné si na ni sáhnout.

Anebo sdílejte článek se svými přáteli.

Děkujeme!

Bookmark the permalink.

Komentáře jsou zakázány.