Jak se učí živě?

V únoru 2018 vychází kniha rozhovorů s řediteli komunitních škol.

,,Přijde mi klíčové, aby škola mluvila s rodiči i na jiné rovině než jen o tom, jak se děti učí. Protože rodič na začátku přijde s krásným, červeným srdcem. Pak ho nese pořád s sebou, ať jde do kavárny s kamarádkou, do práce, kamkoli. A všichni se ho ptají, dávají mu takové ty klasické otázky: „Jo, vy nemáte známky? A ona nemá žádný úkolníček? Aha… A už dělali tohle?“ Prostě se setká s tou sociální sbíječkou a to krásné červené srdce se mu navrtává. Potřebuje mít prostor, kde si to srdce zahojí. A to by měly být večery ve škole. Vazby mezi rodiči navzájem. Zjistila jsem, že bez nich to nejde. Rodiče potřebují sami sebe vyživovat.“ (Pavla Sadilová, ZŠ Edisona)

Pomožte nám knihu dokončit na https://www.startovac.cz/projekty/jak-se-uci-zive/

V knize naleznete rozhovory o těchto školách:

ZŠ Edisona, Praha

Lesní komunitní škola Bezinka, Palkovice

ZŠ Labyrint Lhota, s. r. o.

Scioškola Olomouc

ZŠ Kairos, Dobřichovice

Komunitní škola Roztoky u Prahy

Lesní komunitní škola Dítě v lese, Dobříš

Koventinka, Plzeň

Komunitní lesní škola ZeMě, Řevnice

ZŠ Lipová, Bratislava

ZŠ Duhovka, Praha

Můj projekt, Praha

Před časem jsme jejich zakladatelům a provozovatelům poslali tento dopis:

Škola je místo, kde spolu žijí lidé. Povídají si, sdílejí své myšlenky i nálady, poznávají se navzájem. Ve škole objevujeme svět, prozkoumáváme život, učíme se, co znamená být člověkem. Říká se, že škola nás připravuje na život. Ale co když škola sama už je životem? Co když se v ní odehrávají podstatnější a životodárnější procesy než hodiny čtení, psaní a počítání? Co když se ve škole odehrává mnohem více, než jen distribuce informací a nabývání znalostí?

Rozhodli jsme se složit knihu o životě lidí, kteří si vybrali, že spojí svůj život se školním prostředím. Možná, protože se jim hodně líbilo sedět před tabulí a odpovídat na otázky paní učitelky a možná, protože se jim to vlastně nelíbilo vůbec. Často jde o jedničkáře, ale někdy i o ty, co seděli spíš vzadu a snažili se přežít vyučování bez touhy po pozornosti druhých. Ať už se to kdysi seběhlo jakkoli, rozhodli jste se, že budete do školy chodit i jako dospělí.

Zajímají nás vaše pohledy, postřehy a příběhy. Může být, že život v ředitelně nebo sborovně, tam, kde se scházíte s kolegy a trávíte svůj čas klidně i hodiny a hodiny po konci vyučování, je životem plným veselých zážitků a inspirativních zkušeností. Ale pravděpodobně dochází též ke komplikacím, chybám, přešlapům nebo dokonce selháním. Rádi bychom slyšeli o obou stranách té méně exponované strany škol. Ať mohou všichni zahlédnout, že vést školu není vůbec snadná záležitost. Rádi bychom, aby výsledná kniha byla více knihou dokumentární než reklamní. Ať je pravdivá, autentická, skutečná. Ať je živá jako škola, co je životem samým.

Odpověď na otázku: ,,Jak to funguje?“ je ve skutečnosti tázáním se po tom: ,,Jak se máte?“. Čím více budou vaše odpovědi osobnější, tím živěji vyzní výsledný text. Nejde nám o teorii pedagogiky, ale o pohled do světa skutečného učení. Na žádnou z otázek není povinné odpovědět. Každý z nás má více otázek než odpovědí.  Můžete odpovědět i na cokoli, nač se neptáme, pokud se domníváte, že je to pro čtenáře, který chce poznat svět alternativních škol, důležité nebo zajímavé.

Na knihu jejich odpovědí se můžete těšit již brzy!

Komentáře jsou zakázány.