Jak na domácí práce intuitivně

Co mi dala intuitivní pedagogika, že zvládám tak klidně všechny domácí práce? Pozornost, vědomě se pohybující tělo, radost z vlastních chyb i z každodenního života. Nejsem pedagog a nejspíš nikdy moc nebudu. Naštěstí není intuitivní pedagogika vůbec žádná metoda výuky. Spíš je to hra na dívání se po světě kolem. Hra, na rozdíl od metodologie, má pravidla, která se smí porušovat. Zde je seznam 16 hravých domácích prací, které hraji v domácnosti, kde žijí i dvě živé děti. Intuitivní pedagogika je, vedle moudrých slov, veselých her a návodů na klidné soužití s lidmi, koneckonců také univerzální čistící prostředek.

Napsal Jan Kršňák

  1. Chodím po světě rychlostí dětí. Nikdy nespěchám a jestliže se při spěchání přistihnu, ihned zpomalím. Někdy zpomalím tak, že už skoro ani nejdu. Občas pak přijdeme pozdě, ale to nevadí.
  2. Hraju si se stavebnicí bez plánu. Někdy město z lega ani nedokončím, protože už je večeře. V dětství mě vždycky stresovalo, když má stavba nebyla symetrická, když mi chyběla jedna zelená kostka a já tam musel dát třeba červenou. Holky mě učí, že je to jedno, že na barevné harmonii a symetrii příliš nesejde, že důležitá je hra sama o sobě.
  3. Uklízení hraček. Hračky bývají designované tak, aby se těžko rozbíjely. Proto je lze házet do krabic poměrně z velké vzdálenosti. Člověk trénuje nejen míření a soustředění, ale také lehkost ruky.
  4. Luxuju na kolenou. Důležité je nepoužívat násadu a vysávat výhradně hadicí. Člověk je potom blíže zemi a může si povšimnout každého detailu. Nečistoty mají tisíce tvarů a tisíc různých pozic. Ještě jsem je zdaleka neviděl všechny, ale do konce života je poznám všechny do jedné. I tu poslední. I tu úplně poslední nečistotu a nechám ji ležet na zemi uprostřed obýváku.
  5. Luxuju levou rukou. Je to tak pomalejší. Nejsem na to vůbec zvyklý, a tak to pro mě není ani trochu rutina. Tím pádem přestává být luxování povinností a stává se hrou. Hrou na oživování slabší ruky a hrou na lepší koordinaci mých drahých hemisfér. V případech, kdy se luxuje těsně před návratem ženy z víkendu, tuto hru nedoporučuji a naopak je lepší hrát vaší silnější rukou, jelikož je často potřeba hodně přitlačit.
  6. Slévání těstovin, rýže, brambor atd. V žádném případě nepoužívám cedník. Cedníky jsou nevýslovně out. Poklička, talířek nebo prkýnko bohatě stačí. Je třeba slévat pozorně, aby ani jedno zrnko rýže neskončilo ve dřezu. A je třeba setrvat až do úplně poslední kapky vody v hrnci. Ty opravdu poslední kapky na sebe rády nechávají čekat. Slévání je nejlepší meditace ze všech domácích prací. Pozornost a bytí v přítomnosti jsou při slévání absolutní.
  7. Myju nádobí vědomě. Není kam spěchat. Cílem je spotřebovat minimum vody a umýt i něco zapečených černot od minule. Pekáč se nikdy nepodaří vyčistit dokonale a nezáleží na tom, neboť jde o to, aby mastnota nevlezla až do skříně. Mastota ve vodě vytváří krásné obrazce. V antice existovalo věštění z oleje, jednou proniknu do jeho tajemství. Nikdy neutírejte nádobí, rádo schne samo.
  8. Myčka nevylučuje bod 5. Naopak nabízí nové hry. Já hraju tu na otevírání myčky a zamlžování brýlí. Když otevřete myčku, vyvalí se ven horká pára. Je třeba do ní strčit hlavu a vydržet to. Nespálíte se, slibuju. V ten oka mžik neběží svět. Změní se v mlhu, která sama zmizí. Další hrou s myškou je hra na ticho v mysli, zatímco o dva metry dál žbrundá myčka a ještě víc jak hodinu bude.
  9. Právě teď se holky malují tělovými fixami. Až se maminka vrátí domů z tanečního semináře, vytřeští oči, ale udrží výkřik a nepožene je hned do koupelny. Moje maminka by to nevydržela. Malují si nejspíš i zuby, alespoň o tom mluvily. Nechám je, protože hra na vymalování sebe sama je jednou z těch vůbec nejzákladnějších her života. Intuitivní pedagogika nás, mimo jiné, učí, že není potřeba opakovat zvyky, které jsme až pod kůži nasáli od vlastních rodičů.
  10. Někdy jen tak sedím a maluju si. Nevím co. Nechci být umělec, nemám potřebu rozvíjet svou kreativitu, není přítomen žádný plán vytvořit dílo. Prostě si maluju. Pak to buď nechám ležet na stole nebo to vyhodím do tašky na papír. Malování si jen tak pro radost je hodně důležitá domácí práce, která bývá často opomíjena.
  11. Nežehlím. Žehlení v paradigmatu intuitivní pedagogiky neexistuje.
  12. Na utírání prachu jsou nejlepší kočky. Kočky jsou vlastně živé prachovky. Dělají to doslova intuitivně. Kontemplováním kočky při domácí práci si navodíte vědomý klid a dokonale se vystředíte.
  13. Skládání ponožek. Nosit každou ponožku jinou je pro lidskou duši nesmírně osvěžující a z hlediska převládajícího světonázoru jde v podstatě o revoluční čin. Jako se to doma neuklidí samo, ani evoluce vědomí se neděje sama od sebe. Každý krok je jiný. Odvažte se.
  14. Věšení prádla. Je třeba správně odhadnout meteorologické podmínky a budoucí vývoj atmosférických jevů, jinak to ani nemá cenu. Věším prádlo, sleduji mraky, cítím slunce a vítr. Představuju si, odkud asi fouká a kam směřuje, tahle podivuhodná a neviditelná věc. Vítr souvisí s dechem a dech souvisí s duchem. Věšení prádla je lehká, čistá a voňavá transcendentální záležitost.
  15. Stlaní a převlékání postelí. Znáte ten motivační citát, který říká: Když je ti smutno, představ si tyranosaura, jak se snaží ustlat si postel? Já ano. Díky tomu na mě při práci s uklízením postele přicházejí pocity o tom, že člověk je zázračný tvor, který má ve své moci chopit se řádu nejen jedné postele, ale i celého vesmíru. Dochází mi, že jsem bytostí, která má pod palcem samotný čas, a proto se nestresuju jen proto, že se prostěradlo zase osvobodilo z protilehlého rohu. Ostatně za deset let to nebude mít žádnou důležitost.
  16. Takže ta tělová barva se rozpouští potem. Jestliže je tělová barva nejen na dětském těle, ale také na několika zdech, nastává čas vymalovat byt. V žádném případě nemá smysl malovat ho celý. Byt a obzvláště jeho zdi, mají být pestré jako život sám. Bílou zeď lze pestře vymalovat i bílou barvou, bude jinak bílá než vaše stávající bílá. Rozmanité klikiháky, kruhy a spirály vyčistí každou vypocenou barevnou ručičku a výsledek je velmi krásný. Viditelný a neviditelný zároveň.
Bookmark the permalink.

Komentáře jsou zakázány.