Eduard Štorch – Dětská farma (1929)

Díky práci Oty Svátka a Daniela Pražáka se nám do ruky dostává jeden důležitý pedagogický příběh 20. století. Odehrává se v Libni. Jde v něm o větrání, koupání a lyžování – to tenkrát bylo hodně v módě, Hanš s Vrbatou zemřeli teprve nedávno, v roce 1913. Jde v něm o větrání školského systému, o kolonizaci venkovské krajiny, o louky, na nichž ještě nestojí trojská zoologická zahrada a o děti, které pěstují zeleninu, pracují s pilou a sekyrou a vaří si vlastní obědy, protože to jsou stejně důležité kompetence jako čtení, psaní a počítání… ano, v tom příběhu jde o klíčové kompetence. O schopnosti nás všech.

Digitalizovaná kniha Dětská farma je ke stažení zde

 

Skutečnost, že se před sto lety někdo pokoušel o totéž, co dnes dělají desítky a stovky lidí v rozmanitých lesních, svobodných, komunitních či jinak inovativních školách, a že jejich snahy narážejí na prakticky tytéž překážky, zatímco se snaží léčit velmi podobné, ne-li ty samé, neduhy společnosti, světa a lidských duší, ukazuje, že to má smysl a je to správná cesta. Protože jinak by myšlenky a touhy jich všech nepřežily celé století. Protože originalita není důležitá vlastnost. Mnohem podstatnější, pevnější a trvanlivější, je odhodlání, srdečnost a vědomí, že jedna v tom nikdy není sama…

Eduarda Štorcha známe především jako amatérského archeologa a spisovatele knih pro mládež – Lovců Mamutů, Bronzového pokladu a dalších. Tento muž byl ale především celý život učitelem. Štorch už tehdy kritizoval nešvary českého školství, které nám znějí jako z dnešní doby – nevyhovující prostory, výuka zaměřená na memorování, přetěžování mládeže. Nespokojil se pouze s kritikou a navrhl několik reforem – jednou z nich byla reforma celého pojetí školního dějepisu, druhou například eubiotická reforma školy.

Eduard Štorch během dvacátých let minulého století vytvořil v Libni osobitý vzdělávací projekt, který pojmenoval Dětská farma. Žáci ze školy v Jindřišské ulici se totiž celkem tři dny v týdnu učili právě zde, na Libeňském ostrově, na místě, které si sami budovali a zvelebovali. Zde probíhala výuka tělocviku, přírodopisu, ale také pozemků apod. Své zkušenosti shrnul ve stejnojmenné knížce, která vyšla poprvé a naposledy v roce 1929.

Nešlo jen o zdraví dětí, ale také o zdraví učitelů…

Nebyl to osamocený výkřik, Dětská farma byla součástí vlny alternativních škol, které se ve dvacátých letech zakládaly ve všech zemích Evropy a Štorch to moc dobře věděl. Ani známý Summerhill, založený v roce 1921, nebyl svým přístupem k výuce žádnou výjimkou…

Zvláštní je ten pocit, že už před sto lety, dávno před globálním oteplováním, civilizačním stresem, lesknoucím se spektáklem a normalizovanou depresí, žili byli lidé, kteří cítili, že je na čase zase objevit spojení člověka s přírodou. I když jsou tu samozřejmě Rousseau, Thoreau, Tolstoj, Whittman anebo Baudellaire, kterému bylo z Paříže špatně padesát let před Štorchem.

 

Montessori, Neill, Steiner, Štorch a Vy…

Praha před sto lety a Čechy, Morava, Slezsko a Slovensko dnes…

Digitalizovaná kniha Dětská farma je ke stažení zde

O deset let později v okolí Martinovky

Digitální verze knihy vznikla jako profilová práce studenta Gymnázia Přírodní školy Oty Svátka a Daniela Pražáka, studenta PedF UK a místopředsedy Otevřena. Město Hořice poskytlo pro digitální šíření autorská práva, za což velmi děkujeme. Projekt digitalizace byl podpořen Pedagogickou fakultou Univerzity Karlovy.

Poznanou pravdu držte!

 

 

Bookmark the permalink.

Komentáře jsou zakázány.