Dobré slovní hodnocení nemá oproti známkám jedinou nevýhodu

„Dobré slovní hodnocení je přesnější než známky,“ tvrdí Pavel Kraemer, zakladatel Institutu pro podporu inovativního vzdělávání a vzděláním matematik.

Pavel Kraemer

Nemůže se stát, že při slovním hodnocení dostane žák místo jasné známky nejasnou slovní vatu?
Slovní hodnocení má oproti známkování více možností, jak vystihnout prospěch žáka. Z podstaty je to tedy lepší i exaktnější forma hodnocení. Je ale na každé škole a na každém učiteli, jak tuto možnost naplní. Takže jedna věc je slovní hodnocení jako princip a druhá věc je jeho konkrétní podoba, to, jak kvalitně je hodnocení zpracované. To zase závisí na tom, jak dobře učitel žáka zná a chápe. To platí ale i pro známkování. Známkování se do velké míry opírá o subjektivní dojmy.

Dá se tedy nějak porovnat slovní hodnocení a známkování?
Dobré slovní hodnocení nemá oproti známkám jedinou nevýhodu. Navíc známku jako celkové shrnutí prospěchu může zahrnovat. Učitel může do hodnocení napsat: tvůj celkový prospěch byl výborný, chvalitebný, dobrý… Může popsat dynamiku prospěchu, jestli se během pololetí postupně zlepšoval, nebo zhoršoval. To známka neukáže. Slovní hodnocení je tedy prokazatelně exaktnější. Opět – pokud je to dobré slovní hodnocení. V zásadě si ale myslím, že učitelé, kteří slovní hodnocení používají, to ve většině případů dělají dobře, a jen menšina z nich humpolácky.

Uvažuje se o slovním hodnocení tak, že by mělo zcela nahradit známky?
V současnosti je v progresivnějších školách už poměrně rozšířená shoda na tom, že na prvním stupni je lepší neznámkovat vůbec a hodnotit spíše pozitivně. Od druhého stupně pak kombinovat slovní hodnocení a známky, popřípadě zůstat u známek.

Měla by se hodnotit co nejširší škála výkonů, schopností či talentů, měly by být zahrnuty sociální kompetence – zda žák někomu pomáhal, dokázal něco vysvětlit, zkoordinoval skupinu dětí…

Jak by dobré slovní hodnocení mělo vypadat?
V prvé řadě by mělo popisovat žáka, a ne vztah učitele k žákovi. To zní jako samozřejmost, ale v praxi to bohužel až zas tak samozřejmé není. Mělo by obsahovat jak úspěchy žáka, ale popsat i to, co se mu nedaří. Taky by mělo vyjádřit, jak se prospěch mění v čase. Měla by se hodnotit co nejširší škála výkonů, schopností či talentů, měly by být zahrnuty sociální kompetence – zda žák někomu pomáhal, dokázal něco vysvětlit, zkoordinoval skupinu dětí… Stejně tak by se mělo slovní hodnocení vztahovat i na intuitivní schopnosti:  zda žák dokázal v matematice dobře odhadnout výsledek, všiml si zajímavé zákonitosti, nebo zda v cizím jazyce nehledě na svou omezenou slovní zásobu správně vystihl  smysl sdělení.

Co může mít vliv na kvalitu slovního hodnocení?
V prvé řadě musí učitel sám chtít slovně hodnotit, nestačí, když mu to přikáže inovativní ředitel. Musí se vědomě rozhodnout pro to, že tomu bude věnovat dostatek času a že mu to za to stojí. Takže určitě na to má vliv motivace učitele, jeho čas, energie, nadšení nebo naopak únava. Velkou roli hraje jeho pozorovací schopnost, umění všímat si i u slabšího žáka pozitivních ostrůvků znalostí a kompetencí.

Jaké poruchy příjmu mohou naopak být na straně žáka nebo rodiče?
Rodič někdy nedokáže potřebnou informaci ze slovního hodnocení vyčíst: zdá se mu to nekonkrétní. Někdy může mít i pravdu, učitel vypracoval hodnocení příliš obecně. Ale někdy je chyba na straně rodiče, nebo prarodiče, že ani s dobrým hodnocením nedokáží pracovat. Čekají něco jednoznačného, čekají tu známku, a místo toho tam je “v tomto se zlepšil, v tomto ne” – a oni by chtěli nějaký jasný verdikt. Ale lidské bytosti se nedají tak jednoduše škatulkovat. Kdo má tuhle silnou potřebu, může být zklamán i dobrým slovním hodnocením. Takový rodič vám pak řekne: „Mě tyhle kecy nezajímají, já chci vědět, jestli prospívá, nebo ne, jestli je dobrej, nebo špatnej.“

Originální článek Jitky Polanské zde:

Dobré slovní hodnocení nemá oproti známkám jedinou nevýhodu, říká dlouholetý učitel

Bookmark the permalink.

Komentáře jsou zakázány.