Chytré počítače do všech alternativních škol – Plán realizace

Příspěvek Jana Kršňáka PhDc, náměstka MŠMT pro technologické inovace, z výroční konference o mediální gramotnosti EDUTECH 2017 v Drážďanech.

Počítače se nadobro usídlily v naší společenské krajině. Staly se nedílnou součástí tohoto světa, splývají s lidským tělem i s lidskou myslí. Nedokážeme si bez nich náš život představit. Proto k nim naše děti cítí takovou náklonnost.

Natahují se po nich a učí se je mačkat kolikrát už v kolébce. Děti touží prozkoumávat svět, do něhož se narodily. A my, dospělí, toužíme jim toto prozkoumávání umožnit. Chceme, aby se naučily žít. Nic jiného od našich dětí nepožadujeme. Jen, aby se z nich staly lidé, kteří se neztratí ve světě. Proto je vychováváme, učíme, inspirujeme, vedeme, doprovázíme, živíme. Proto je máme. Proto existuje člověk. Aby se procházel po budoucnosti.

Škola má za úkol připravit děti na život v realitě. I alternativní, inovativní, komunitní, soukromá škola. Škola je místo,kde se dětí učí v tom chodit. Ve škole se děti učí chodit krajinou současného světa. Krajina může být kopcovitá, vyprahlá nebo zatopená, krajina může být vnitřní či vnější, může stát před horizontem, anebo tajuplně ležet za ním. Krajina může být technologická, zkulturněná, civilizovaná nebo zapomenutá. Existuje také mediální krajina. Je to svět, kde lidé žijí obklopeni počítači, telefony, obrazovkami, daty, papíry a dalšími mediálními záležitostmy.

Chytré počítače by se měly v hojné míře vyskytovat v každé zodpovědné škole. Nejlépe by mělo být přítomno více počítačů a technologie, než je počet žáků, aby každý z nich mohl pracovat s více médii současně. V současnosti se zavádí poměr 1:1, jedno elektronické zařízení na jedno dítě, takže naše školství jde dobrým směrem.

Naše společnost a s ní i naše životy a my sami jsme za poslední dekády propadli počítačům. Jsou všude. Kolem nás, v nás i v našich dětech. Poslední roky si všichni svůj chytrý počítač nosíme v kapse. Další jsou v autech, letadlech i satelitech. Jsou v chytrých protézách a bijí umělými srdci. Jaké je počasí, už ráno nesděluje manželka, ale náš chytrý počítač, Norové. Už se spolu nebavíme, bavíme se s počítačem. Textujeme, klikáme, posíláme a sdílíme. Nepodáváme si ruce, dáváme si kliky. Nepotkáváme se, přestože jsme všichni spolu a všichni máme signál. Kdo by dnes zabraňoval dětem v přístupu k počítačům? Jsou tak přirozené, intuitivní a k pohlazení. Přirozeně se po nich natahují. Děti po počítačích a počítače po dětech.

Škola není přípravou na život, škola je život. Jestliže naše krajina je mediální, musí být mediální i školy. Pro dnešní děti jsou digitální technologie přirozenou součástí života. S každým nářadím nebo technologií své doby se každé dítě dříve či později naučí zacházet. S počítačem dnes potřebuje umět zacházet každý. Proto je samozřejmostí, že se děti mají ve školách učit pracovat s počítačem. Počítač je nezpochybnitelně nedílnou součástí jejich budoucnosti. Počítačů jsou milióny a miliardy již dnes, ale až naše děti dorostou, bude jich mnohem více, protože počítače jsou skvélé. Jsou užitečné a mají nekonečno možností. Máme zodpovědnost za budoucnost našich dětí a máme zodpovědnost je na ni připravit!

Plán realizace

My tvoříme budoucnost našich dětí, my tvoříme, kým budou, až budou velké. Jako obyvatelé rozvinutých oblastí planety se v poslední době hromadně měníme na Big Data. Naše identity dnes sestávají ze slov, obrazů, zvuků a dat.

Pohyb lidí kyberprostorem zanechává digitální stopy, které nemizí. Kdykoli používáme některý z počítačů, auto, telefon, televizi, Internet, zanecháváme za sebou stopy. Počítače se rozhodly ty digitální stopy počítat a z výpočtů vytvářet tvary lidí, kteří stopy zanechaly. Stopám se říká Big Data. Protože lidé dnes počítačům věří, domnívají se, že počítače vypočítáváním dat něco říkají. Protože lidé si dnes berou věci osobně, věří že ty stopy ukazují skutečné lidi a skutečné životy. Díky počítačům věda o člověku pokrokuje nevídaným tempem. Každý sestává z dat, říká se. DNA jsou data těla a světelné impulsy mozku jsou data mysli. Člověk je bytostí sestavenou z velkých dat. Z těch největších. Člověk je nejvyšším stvořením vesmíru.

Škola by měla děti připravovat na jejich budoucí identitu. Měla by jim pomoci nalézt, kým jsou. Jestliže dříve se soustředila na informace, dnes by se měla zaměřit na data. Měla by dětem vysvětlit, proč pracovat s počítačem a jak se efektivně stávat Big Daty. Škola by měla děti učit s Big Daty pracovat a měla by je učit, jak se správnými Big Daty stát.

Jako první krok navrhujeme převést veškeré pracovní listy školních dětí do digitální podoby. Veškeré učivo je možné probírat v rámci některé z moderních aplikací. Jak dítě prochází jednotlivými ročníky školní docházky a používá různé aplikace, hromadí se mezitím jeho studijní data v počítači. Jeho školní práce se stávají jeho digitálními stopami. Učitel a především počítač díky tomu může mít skvělý přehled o studijních pokrocích všech dětí. Tak děti plynně a hladce necháme vrůst do mediální krajiny, v níž prožijí svůj život ve společnosti datových a informačních stád.

Škola připravuje děti na jejich kariéru. Učí je, jak se orientovat na trhu práce, jak se ve světě neztratit, jak najít slušné zaměstnání. Než naše děti dorostou do pracovního procesu, civilizovaná průmyslová zařízení již pojedou v rytmu průmyslu 4.0. Práci budou obstarávat chytří roboti (smart robots), o jejich opravy se budou starat chytré systémy (smart systems), o jejichž programování se postará umělá inteligence (A.I.), jejímuž užívání se bude věnovat člověk. Počítače budou dělat pro člověka skoro vše. Zcela ovládnou sféry zemědělství, průmyslu i služeb. Počítače nahradí nejen dělníky v továrnách na auta, na maso či na jahody, ale nahradí též právníky, doktory na chirurgickém sále, řidiče metra, pokladní v supermarketu a bankovní úředníky. Je nezbytné, aby se děti učily zacházet s počítači od nejrannějšího věku. Jen tak budou moci obstát na trhu práce rozšířené reality spolu s počítači.

Ale školám nesmí jít jen o pracovní zařazení jejich absolventů, je pro ně podstatné především rozvinutí všech kompetencí potřebných pro život jako takový. Vzhledem k tomu, že v brzké době nás po chytrých vysavačích a chytrých televizích čeká také příchod chytrých lednic, toustovačů, zrcadel, van a chytrých digitálních společníků je nezbytné, aby školy vychovávaly chytré děti. Jejich světem bude svět chytrých věcí. Internet věcí. Počítače ve tvarech věcí, které spolu budou propojené neviditelnou sítí, skrz níž budou neustále komunikovat. Proto musí mít děti individuální přístup k počítačům. Jen tak se je mohou naučit ovládat s respektujícím způsobem a mohou se naučit harmonickému soužití s nimi.

Než naše děti vyrostou, rozvoj robotiky přinese své květy. Mediální krajinou se budou pohybovat roboti. Někteří budou digitálními entitami, jiní budou mít těla ze slitin a kabelů s plastikovou bužírkou barvy lidské kůže. Respektovat a být respektován. Bez znalosti nenásilné komunikace nebude možné s roboty vyjít. Budou tak naprogramováni. Mnoho lidí se bude v budoucích časech věnovat programování robotů – programování počítačů, které programují roboty. Celospolečenským plánem je stvořit chytrou živou bytost, síť robotické umělé inteligence, která by se zabývala výrobou lidí. Pak budou mít lidé čas dívat se v klidu na nějaký film.

Proto je na čase, aby ve všech školách, včetně těch alternativních, inovativních, komunitních a svobodných, bylo spuštěno co nejvíce počítačů. Počítačové hry, výukové programy, digitální složky žáků, Big Data, výrobní systémy, chytrý internet, roboti, to všechno jsou bytosti mediální krajiny. K životu v ní musí škola děti vést. Jinak z dětí nevyrostou právoplaní digitální občané a ztratí se ve svém lese.

Počítače do škol patří. Škola sama je ostatně médiem. Je chytrým počítačem, který děti nejen počítá, ale umí je také počítaní naučit. Škola je médiem, jenž dětem přináší reálný svět. Představuje jim jeho zákonitosti, zavádí je do tajů jeho nitra. Dnešní děti tráví s počítači mnoho času. Roboti jim mohou číst pohádky na dobrou noc, později mohou na sociálních sítích najít svého partnera. Až dnešní děti vyrostou, budou mít počítače v krvi. A tedy i v srdci. Chtějí-li dnes školy děti učit smysluplně, musí být plné počítačů. Ať děti ve školách už nesedí v lavicích, ať sedí u počítačů! Ať si děti v lesních školách klidně běhají po lese, ale ať má u sebe každé z nich aktivní chytrý počítač!

 Jan Kršňák PhDc., náměstek MŠMT pro odbor technologických inovací

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Karmelitská 529/5
118 12 Praha 1

GPS Souřadnice: 50.085412,14.4044199999999650°05’07.5″N 14°24’15.8″E 

kancelar@msmt.cz

Bookmark the permalink.

Komentáře jsou zakázány.